Dokumenty a zákony v parlamentu

Rozsah: § 23–§ 65; strany 1–4.

Pozměňovací návrh upravuje stavební zákon tak, aby se zachoval význam územně analytických podkladů pro územní plánování i rozhodování stavebních úřadů. Mění se role krajů, obcí a Prahy z pouhého poskytování údajů na aktivní pořizování těchto podkladů a znovu se zavádí jejich průběžná i úplná aktualizace, včetně vedení v národním geoportálu. Návrh také výslovně ponechává územně analytické podklady jako podklad pro rozhodování v území a opravuje terminologii z vymezení zastavěného území na vymezení zastavitelného území. Cílem je vyšší právní jistota, srovnatelná data a menší riziko prodlužování a zdražování územního plánování.

Rozsah: Část první; § 1–§ 318; strany 1–4.

Pozměňovací návrh doplňuje do stavebního zákona nový strategický dokument „politika krajiny“ a staví jej vedle politiky architektury a stavební kultury jako celostátní podklad pro územní plánování. Rozšiřují se pravomoci Úřadu rozvoje území a vlády tak, aby politiku krajiny pořizovaly, schvalovaly, zveřejňovaly a nejméně jednou za 6 let vyhodnocovaly. Návrh také výslovně mění text zákona tak, že se ochrana a kvalita krajiny doplňuje do účelu stavebního zákona, posuzování charakteru území i podkladů pro politiku územního rozvoje. Přechodně se stanoví, že již schválená Politika krajiny České republiky se považuje za politiku krajiny podle nového znění zákona; v odůvodnění byl současně vypuštěn výčet navazujících dokumentů, což představuje úpravu původního zdůvodnění.

Rozsah: § 40; strany 1–4.

Pozměňovací návrh upravuje zákon o požární ochraně v návaznosti na novelu stavebního zákona. Nově má požárně bezpečnostní řešení pro stavby kategorie I moci zpracovat nejen osoba autorizovaná v oboru požární bezpečnost staveb, ale i autorizovaný inženýr pro pozemní stavby se zvláštní specializací v této oblasti. Cílem je rozšířit odborné kapacity u méně rizikových staveb a zrychlit přípravu dokumentace, aniž by se snížily požadavky na odbornou způsobilost nebo úroveň požární bezpečnosti. Přísnější režim pro stavby vyšších kategorií zůstává zachován.

Rozsah: § 17b; strany 1–2.

Pozměňovací návrh mění § 17b stavebního zákona tak, aby se detašovaná pracoviště úřadů rozvoje území krajů povinně zřizovala i v obcích s pověřeným obecním úřadem, pokud o to obec požádá. Oproti původní úpravě, kde jejich zřízení bylo jen podle potřeby, se tedy zavádí závazná povinnost úřadu za splnění podmínky, že obec bezplatně poskytne vhodné prostory. Cílem je zachovat místní dostupnost stavební správy a omezit dopady její centralizace. Návrh současně snižuje náklady státu tím, že provoz prostor nese dotčená obec.

Rozsah: § 132; strany 1–4.

Pozměňovací návrh ruší ustanovení, podle něhož bylo možné konat místní referendum o plánovací smlouvě a souvisejícím záměru jen před uzavřením smlouvy. Cílem je zachovat obcím a jejich občanům možnost využít místní referendum i po uzavření plánovací smlouvy, pokud jsou splněny obecné zákonné podmínky. Návrh zdůrazňuje ochranu místní samosprávy a přímé demokracie při rozhodování o záměrech s významným dopadem na rozvoj obce, životní prostředí a kvalitu života. Jde tedy o změnu, která oslabuje omezení ve prospěch širších práv občanů zasahovat do rozhodování obce.

Rozsah: Část pátá; § 33k–§ 33n; strany 1–4.

Pozměňovací návrh mění horní zákon v návaznosti na hlavní stavební novelu a zvyšuje veřejné příjmy z těžby nerostů. Nově se sazba úhrady z vydobytých nerostů stanoví v zákonném rozpětí 5 až 10 % referenční ceny; dosavadní úprava řešila jen překročení horní hranice, nově se tedy doplňuje i zákonné minimum 5 %. Současně se mění rozdělení výnosu u stavebního kamene a štěrkopísků, které se přesouvají do režimu s vyšším podílem pro obce, takže obce mají nově dostávat 64 % místo dosavadních 40 %. Přechodné ustanovení výslovně zajišťuje, že nová pravidla se nepoužijí zpětně na již běžící úhradové období.

Rozsah: Část první; § 190–§ 306; strany 1–9.

Pozměňovací návrh zpřísňuje a zrychluje povolování záměrů, které jsou už konkrétně vymezeny v regulačním plánu. Omezuje možnost znovu otevírat v povolovacím řízení a následně i u soudu námitky, které mohly být uplatněny už při pořizování regulačního plánu, a stanoví, že se zde posuzuje jen soulad s tímto regulačním plánem. Současně vylučuje výzvy k odstraňování vad podání u těchto záměrů a zakazuje prodlužovat lhůty pro rozhodnutí, což má omezit obstrukce a urychlit výstavbu. Návrh také pracuje s dřívější změnou terminologie ze „zastavěného“ na „zastavitelné“ území a posiluje význam digitální technické mapy při posuzování infrastruktury.

Rozsah: Část první; § 85–§ 193; strany 1–8.

Pozměňovací návrh upravuje stavební zákon tak, aby regulační plán nově fungoval jako rozhodnutí v části věci při povolení záměru. Stavební úřad pak u záměrů řešených regulačním plánem posuzuje jen to, co už nebylo vyřešeno při jeho vydání, což má omezit opakované přezkoumávání stejných otázek a zrychlit povolování staveb. Přeškrtnutý text zároveň ukazuje změnu koncepce § 85: regulační plán už nemá automaticky podrobně stanovovat široký okruh podmínek, ale může je stanovit zejména, takže se jeho obsah více zpřesňuje a zčásti uvolňuje. Návrh má zvýšit praktický význam regulačních plánů a posílit efektivitu stavebního řízení.

Rozsah: Část první; § 87–§ 131; strany 1–8.

Pozměňovací návrh upravuje stavební zákon tak, aby obec nebo kraj mohly nahradit formální rozhodnutí o pořízení či změně územního nebo regulačního plánu schválením plánovací smlouvy se stavebníkem. Nově se výslovně umožňuje, aby stavebník zpracoval nebo uhradil návrh územně plánovací dokumentace či její změny, a rozšiřuje se i možný obsah plánovacích smluv o další finanční a věcná plnění. Dokument zároveň obsahuje dílčí úpravy textu v § 109, například změnu příslušného orgánu z ministerstva na Úřad a přesun podání podnětu ke změně na pořizovatele. Hlavním dopadem je větší flexibilita a možnost soukromého financování územního plánování při zachování schvalovací role zastupitelstva.

Rozsah: strany 1–4.

Pozměňovací návrh mění občanský zákoník tak, aby výslovně upravil odpovědnost za újmu při pohybu ve volné krajině mimo zastavěné území obcí. Zavádí pravidlo, že každý má dbát vlastní bezpečnosti a přizpůsobit se běžným přírodním rizikům, zatímco vlastník pozemku za újmu způsobenou nebezpečím pocházejícím z přírodního prostředí zpravidla neodpovídá. Cílem je zvýšit právní jistotu vlastníků i návštěvníků přírody a zabránit tomu, aby se vlastníkům ukládaly nové povinnosti, například k zajišťování průchodnosti cest nebo varování před zjevnými riziky. Návrh tak systémově sjednocuje pravidla pro pohyb na cestách, stezkách, cyklostezkách, tábořištích a podobných místech v krajině.

Rozsah: Část pátá; § 14–§ 36; strany 1–19.

Pozměňovací návrh upravuje památkovou péči ve vazbě na nový stavební zákon tak, aby v památkových rezervacích a zónách dál rozhodovaly orgány památkové péče závazně, nikoli jen nezávazným vyjádřením. Současně se mění rozdělení pravomocí: v ochranných pásmech má splnění podmínek nově ověřovat stavební úřad v řízení o záměru. Návrh také sjednocuje a přepracovává přestupky v památkové péči, včetně nové příslušnosti stavebního úřadu pro některé delikty. Oproti hlavnímu návrhu se prodlužuje platnost starších ochranných pásem do 31. prosince 2029 místo dříve navrženého dřívějšího konce, aby nevzniklo riziko oslabení ochrany zejména u památek UNESCO.

Rozsah: § 311; strany 1.

Pozměňovací návrh ruší v § 311 nově navržené odstavce, které měly umožnit vydat povolení bez odůvodnění a bez možnosti odvolání. Zachovává tak základní procesní práva účastníků stavebního řízení, zejména právo znát důvody rozhodnutí a podat řádný opravný prostředek. Současně zůstávají zachována jen ustanovení o videokonferenčním jednání a o automatizovaném provádění některých úkonů, která se pouze přečíslují.

Rozsah: Část první; § 255; strany 1–6.

Pozměňovací návrh ruší bod 535 hlavního návrhu, aby v § 255 stavebního zákona zůstalo zachováno pravidlo, že pokud stavebník nepodá do 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení, stavbu již nelze dodatečně povolit. Jde tedy o změnu proti hlavnímu návrhu, který chtěl tuto větu vypustit; navrhovatelka požaduje ponechat propadný charakter lhůty beze změny. Cílem je zabránit obstrukcím a prodlužování řízení o odstranění nepovolených staveb a zachovat právní jistotu stavebních úřadů i účastníků. Návrh zdůrazňuje, že vypuštění věty by oslabilo vymahatelnost stavebního práva a znovu otevřelo výkladové spory.

Rozsah: § 16–§ 182; strany 1–2.

Pozměňovací návrh doplňuje do § 182 stavebního zákona nové pravidlo, že u vybraných významných a vyhrazených staveb bude účastníkem řízení také kraj, na jehož území má být stavba umístěna. Cílem je posílit možnost krajů hájit veřejné zájmy spojené s rozvojem území, bydlením, prací, podnikáním a životním prostředím. Návrh reaguje na to, že takové stavby mohou mít nadmístní dopady, například u dálnic, železnic, energetických či odpadových staveb. Podle odůvodnění má změna odstranit nerovnost mezi obcemi a kraji v účasti na povolovacích řízeních.

Rozsah: Část devátá; § 4–§ 7; strany 1–7.

Pozměňovací návrh doplňuje do zákona o základních registrech výslovná pravidla pro vytváření a používání testovacích identit a testovacích údajů při testování informačních systémů veřejné správy. Nově se stanoví, kdo je může vytvářet a spravovat, jaké mají mít vlastnosti a že musí být jasně odlišeny od skutečných osob a dat. Návrh také dává Digitální a informační agentuře pravomoc žádat jejich zřízení i v evidenci obyvatel, systému cizinců a registru osob; tím se přímo dotýká i agend cizinců. Současně se upřesňuje označení správce systému v § 7, když se plný název nahrazuje zkráceným označením Agentura, a výslovně se potvrzuje, že testovací údaje nemají právní účinky.

Rozsah: § 4b–§ 311; strany 1–6.

Pozměňovací návrh doplňuje do zákona o základních registrech výslovná pravidla pro vytváření a používání testovacích identit a testovacích údajů při testování funkčnosti, bezpečnosti a interoperability systémů veřejné správy. Stanoví, kdo tyto testovací údaje vytváří a spravuje, včetně zapojení Digitální a informační agentury, evidence obyvatel, systému cizinců a registru osob. Výslovně se určuje, že testovací údaje musí být odlišitelné od skutečných dat, nesmějí být zaměnitelné se skutečnými osobami či subjekty a nemohou vyvolat vznik, změnu ani zánik práv a povinností. V přiloženém úplném znění jsou zároveň vyznačeny další změny, například nahrazení některých formulací a změna právní moci rozhodnutí z okamžiku vydání na doručení stavebníkovi nebo povinnému.

Rozsah: strany 1–2.

Dokument není věcným pozměňovacím návrhem zákona, ale usnesením výboru k dalšímu projednání sněmovního tisku 187. Výbor přerušil projednávání v obecné rozpravě, stanovil lhůtu pro podávání pozměňovacích návrhů do 23. června 2026 a požádal předkladatele o odůvodněná stanoviska k těmto návrhům do 29. června 2026. Současně pověřil předsedu výboru, aby usnesení postoupil předsedovi Poslanecké sněmovny. Dokument sám neobsahuje konkrétní změny práv a povinností ani úpravy přeškrtnutého textu.

Rozsah: Část pátá; § 14–§ 36; strany 1–19.

Pozměňovací návrh upravuje zákon o státní památkové péči tak, aby se v památkových rezervacích, památkových zónách a ochranných pásmech zachovala silnější role památkové péče i po změnách stavebního zákona. Obnovuje povinnost předem získat rozhodnutí nebo závazné stanovisko u vybraných zásahů, zachovává povinné písemné vyjádření odborné organizace a výslovně zapojuje stavební úřad do posuzování záměrů v ochranných pásmech. Přeškrtnuté pasáže ukazují změnu proti původně navrženému oslabení památkové ochrany: z nezávazných vyjádření se má znovu stát závaznější režim a záměry v ochranných pásmech se mají znovu odborně posuzovat. Návrh také nově přepisuje přestupky a rozdělení pravomocí mezi obecní úřady, kraje, stavební úřady a ministerstvo kultury.

Rozsah: § 22; strany 1–2.

Pozměňovací návrh mění pravidla pro archeologické výzkumy podle zákona o státní památkové péči v návaznosti na stavební zákon. Nově stanoví, že bez souhlasu vlastníka lze archeologický průzkum na nemovitosti provádět nejdéle 8 měsíců a záchranný archeologický výzkum má probíhat jen po dobu nezbytně nutnou. Zároveň se mění úhrada nákladů tak, že podnikající stavebník je hradí nejvýše 4 měsíce od zahájení výzkumu, pokud se s Archeologickým ústavem nebo oprávněnou organizací nedohodne jinak. Cílem je omezit zásahy do práv vlastníků a lépe vyvážit ochranu archeologického dědictví s průběhem staveb a podnikání.