Document 256 - Treaty between the Czech Republic and the Argentine Republic on the avoidance of double taxation

[1/3] Rozsah: § 1–§ 29; strany 1–45.

Tato část dokumentu obsahuje návrh usnesení Poslanecké sněmovny k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouvy mezi Českou republikou a Argentinskou republikou o zamezení dvojího zdanění a připojeného protokolu, přičemž předkládací zpráva uvádí podpis smlouvy v Buenos Aires dne 14. dubna 2026, předchozí souhlas vlády usnesením č. 422 z 11. června 2025 a zdůvodňuje potřebu smlouvy neexistencí dosavadní komplexní daňové úpravy mezi oběma státy a snahou podpořit hospodářské vztahy bez přímého dopadu na státní rozpočet (strana 3, strana 4, strana 7).

Smlouva se vztahuje na rezidenty jednoho nebo obou států a na daně z příjmu a z majetku, konkrétně v Argentině na daň z příjmů a daň z osobního majetku a v České republice na daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob a daň z nemovitých věcí; současně stanoví obecné definice, pravidla pro určení daňového rezidentství fyzických i právnických osob a široce vymezuje pojem stálé provozovny včetně stavebních projektů a služeb přesahujících šest měsíců (Článek 1, Článek 2, Článek 3, Článek 4, Článek 5; strana 9–12).

Pro jednotlivé druhy příjmů smlouva rozděluje zdanění mezi stát rezidence a stát zdroje: upravuje příjmy z nemovitého majetku, zisky podniků navázané na existenci stálé provozovny, zisky z mezinárodní lodní a letecké dopravy, převodní ceny mezi sdruženými podniky a dále stanoví limity srážkového zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků, přičemž u dividend jde o sazby 10 % nebo 15 %, u úroků obecně 12 % s vybranými úplnými výjimkami a u licenčních poplatků 5 % nebo 10 % podle jejich povahy (Článek 6–Článek 12; strana 12–16).

Další ustanovení řeší zdanění zisků ze zcizení majetku, příjmů ze zaměstnání při zachování testu 183 dnů, tantiém, příjmů umělců a sportovců, penzí, veřejných funkcí, studentů, ostatních příjmů a samotného majetku; pro vyloučení dvojího zdanění je jako základní metoda stanoveno snížení daně o daň zaplacenou v druhém státě, přičemž text výslovně připouští i metodu vynětí, pokud ji dovolí vnitrostátní právo (Článek 13–Článek 22; strana 17–20).

Smlouva dále zavádí zákaz diskriminace, postup řešení případů dohodou do tří let od prvního oznámení sporného opatření, rozsáhlou výměnu informací o daních všeho druhu včetně informací držených bankami a finančními institucemi, zachování daňových výsad diplomatů a obecné pravidlo proti zneužití smluvních výhod, podle něhož se výhoda neposkytne, pokud jejím získáním byl sledován jeden z hlavních účelů uspořádání nebo transakce (Článek 23–Článek 27; strana 20–23).

Závěrečná ustanovení určují vstup smlouvy v platnost po vzájemném oznámení splnění vnitrostátních postupů a její použitelnost od 1. ledna následujícího kalendářního roku, zatímco výpověď je možná nejdříve po pěti letech s nejméně šestiměsíční výpovědní dobou; samotný protokol jako nedílná součást smlouvy potvrzuje nezasažení domácího zdanění rezidentů, ponechává státům zvláštní režim pro pojišťovací a zajišťovací činnosti, upřesňuje režim licenčních poplatků včetně softwaru, tiskových agentur a technické asistence, stanoví počítání dnů pro článek o zaměstnání, připouští branch profit tax do 10 % a potvrzuje zachování domácích anti-avoidance pravidel (Článek 28, Článek 29; strana 23–26).

Součástí této části je také úplné anglické znění smlouvy a protokolu, které odpovídá českému textu a potvrzuje, že dokument byl vyhotoven v anglickém jazyce ve dvou původních vyhotoveních; předkládací zpráva navíc výslovně uvádí, že sjednání smlouvy nevyžaduje změny českého právního řádu, je slučitelné s právem EU, není v rozporu se zásadou rovnosti mužů a žen a po splnění ústavních podmínek budou její ustanovení při aplikaci přednostní před vnitrostátními právními předpisy (strana 7, strana 23–26, strana 27–45).

[2/3] Rozsah: § neuveden; strany 46–60.

Tato část obsahuje anglické znění smlouvy mezi Českou republikou a Argentinou a navazujícího protokolu, které potvrzuje osobní působnost na rezidenty jednoho nebo obou států a věcnou působnost na daně z příjmu a z majetku, včetně výčtu argentinských a českých daní a pravidla pro zahrnutí budoucích obdobných daní i oznamování významných změn daňových předpisů mezi příslušnými orgány (strana 46).

Text podrobně vymezuje základní pojmy, zejména smluvní stát, osobu, společnost, podnik, mezinárodní dopravu, státní příslušnost a příslušný úřad, a stanoví kolizní pravidla pro určení daňového rezidentství fyzických osob podle stálého bytu, střediska životních zájmů, obvyklého pobytu a státní příslušnosti, zatímco u jiných než fyzických osob má rezidentství určit dohoda příslušných orgánů, jinak nevzniká nárok na smluvní úlevy či osvobození (strana 46–47).

Smlouva dále upravuje stálou provozovnu jako pevné místo k výkonu činnosti, výslovně zahrnuje např. pobočku, kancelář, továrnu, dílnu, důl nebo rybolovné místo, rozšiřuje tento pojem na staveniště, montážní a instalační projekty a na poskytování služeb přesahující šest měsíců v rámci dvanáctiměsíčního období, zároveň však vylučuje přípravné a pomocné činnosti a vymezuje pravidla pro závislé i nezávislé zástupce (strana 47–48).

V oblasti rozdělení zdanění jednotlivých druhů příjmů a majetku stanoví text pravidla pro příjmy z nemovitostí, zisky podniků, mezinárodní lodní a leteckou dopravu, převodní ceny mezi sdruženými podniky, dividendy, úroky, licenční poplatky, kapitálové zisky, příjmy ze zaměstnání, odměny členů orgánů společností, umělce a sportovce, penze, veřejnou službu, studenty, ostatní příjmy i majetek; současně zavádí limity srážkové daně zejména 10 % nebo 15 % u dividend, 12 % u úroků s vybranými úplnými výjimkami a 5 % nebo 10 % u licenčních poplatků podle jejich povahy (strana 48–55).

Další ustanovení řeší odstranění dvojího zdanění především metodou zápočtu daně zaplacené v druhém státě s možností použití metody vynětí podle vnitrostátního práva, zákaz diskriminace podle státní příslušnosti či vlastnické struktury, postup řešení sporů dohodou příslušných orgánů do tří let od prvního oznámení, rozsáhlou výměnu daňových informací včetně údajů držených bankami a finančními institucemi a zachování daňových výsad diplomatů a konzulárních pracovníků (strana 55–57).

Významná je i obecná protizneužívací klauzule, podle níž se smluvní výhoda neposkytne, pokud jedním z hlavních účelů uspořádání nebo transakce bylo její získání v rozporu s účelem smlouvy, přičemž závěrečná ustanovení upravují vstup smlouvy v platnost po vzájemném oznámení splnění vnitrostátních postupů a použitelnost od 1. ledna následujícího roku, zatímco výpověď je možná po pěti letech s nejméně šestiměsíční výpovědní dobou (strana 57–58).

Protokol jako nedílná součást smlouvy potvrzuje, že smlouva nebrání domácímu zdanění vlastních rezidentů mimo přiznané výhody, ponechává státům zvláštní vnitrostátní pravidla pro zdanění pojišťovacích a zajišťovacích činností, podrobně doplňuje režim licenčních poplatků včetně tiskových agentur, autorských honorářů, softwaru na míru a technické asistence, upřesňuje započítávání dnů pro test 183 dnů u zaměstnání, připouští zdanění převáděných zisků stálé provozovny do 10 % a výslovně zachovává použití domácích předpisů proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem (strana 59–60).

[3/3] Rozsah: strany 60–60.

Tato část dokončuje protokol ke smlouvě a upřesňuje režim licenčních poplatků tak, že pokud skutečný vlastník licenčních poplatků není autor ani jeho dědic, může daň vybíraná podle článku 12 odst. 2 dosáhnout nejvýše 15 % hrubé částky těchto poplatků; zároveň se pro Argentinu výslovně váže omezení zdanění u zdroje na splnění podmínky registrace smluv podle jejího vnitrostátního práva, jinak rovněž platí strop 15 % hrubé částky (strana 60).

Protokol dále stanoví, že ve vztahu k softwaru se článek 12 použije jen na platby za užití nebo právo užít software vytvořený na míru, a vykládá pojem plateb za technickou asistenci jako úhradu za službu založenou na použití specializovaných znalostí, dovedností nebo zkušeností, přičemž z tohoto pojmu výslovně vylučuje služby uvedené v čl. 5 odst. 3 písm. a) a v článcích 8, 14, 15, 16 a 18 (strana 60).

K článku 14 protokol upřesňuje výpočet doby přítomnosti pro zaměstnání tím, že se započítávají všechny dny fyzické přítomnosti včetně dnů příjezdu a odjezdu i dny strávené mimo stát výkonu činnosti, například víkendy, státní svátky, dovolené a pracovní cesty přímo související se zaměstnáním, pokud po nich práce na území tohoto státu pokračuje (strana 60).

Ve vztahu k článku 23 se výslovně potvrzuje, že smlouva nebrání smluvnímu státu zdanit převáděné zisky stálé provozovny, avšak takto uložená daň nesmí překročit 10 % hrubé částky převáděných zisků (strana 60).

Závěrem protokol potvrzuje, že smlouva v žádném případě neomezuje použití vnitrostátních právních předpisů obou států zaměřených na prevenci daňového vyhýbání a daňových úniků, a současně je na této stránce zachyceno dokončení a podpis smluvního dokumentu ve dvou vyhotoveních v anglickém jazyce za Českou republiku a Argentinskou republiku (strana 60).